|
D
K
|
|
 PAMÁTKY
UNESCO CHORVATSKA
|
|
|
Diokleciánův palác - Dioklecijanova palača - Split
Dnešní Split, druhé
největší chorvatské město a rušný přístav, má přes 200 tis.
obyvatel. Z toho ve zdech někdejšího Diokleciánova paláce jich dosud
žije na 3 tis., tedy jen zlomek celkového počtu obyvatel města.
Přesto však je a zůstane historickou skutečností, že se toto město
doslova zrodilo z římského císařského paláce. Byť i částečně v
troskách, zmrzačený přečetnými přestavbami a přístavbami, zůstává
tento palác, nejvýznamnější antická památka na území Chorvatska a
jedna z nejcennějších římských architektur na
světě, předmětem nadšeného obdivu statisíců návštěvníků Splitu. |
|
|
|
A nebylo proto
divu, že byl Diokleciánův palác zařazen organizací UNESCO mezi
nejcennější památky kulturního dědictví lidstva. Výstavba
přepychového paláce začala v roce 295 a trvala do roku 305
našeho letopočtu. Císař Dioklecián v něm strávil poslední léta
svého života. Palác má čtyřúhelníkový půdorys o velikosti
215x180 metrů a jeho povrch je 38 500 čtverečních metrů.
Tato nejlépe zachovalá antická stavba v Chorvatsku byla
postavena z bračského kamene a její architektura je spojením
prvků antické vily a opevněného hradu.
Palác je jádrem dnešního města Split. V průběhu 5. a 6. století
se stal obytným prostorem a koncem 19. století ve 280 domech
uvnitř areálu paláce již více než 2600 lidí.
Dnes jsou ve sklepích paláce výstavní síně a náměstí uvnitř
areálu monumentálního paláce se stalo straktivním letním
jevištěm, na kterém se pořádají kulturní akce. |
Split, peristyl Diokleciánova paláce
Málo kde na světě došla pozdně římská monumentalita takového výrazu
jako v nejobdivovanější části paláce - na peristylu - otevřeném
prostoru v srdci
paláce, se sloupovým mramorovým ochozem (dnes se tu konají operní
představení, především Verdiho Aida). Vznešenost místa podtrhával
prothyron, závěr peristylu, vyvýšený asi o 1 metr. Právě zde sedával
ex-císař, oděný v diadém a skvostná orientální roucha, zde přijímal
i cizí poselstva. Split, jižní zeď paláce
Dioklecián chtěl za své vlády čelit neutěšeným vnitřním poměrům v
římské říši rozsáhlou reformou vládní, vojenskou a správní. Jen
minimum reforem však bylo úspěšných a přežily svého tvůrce, většina
jich skončila úplným fiaskem. Stát za něho už nebyl pro občany, ale
občané pro stát. |
|
V úsilí o mravní obrodu říše se zasazoval o návrat ke starým
hodnotám, mj. o obnovu starého kultu pohanských bohů. Božské
pocty požadoval i pro sebe jako císaře. Proto vyhlásil
nelítostný boj vyznavačům nového náboženství, křesťanům,
kteří byli v jeho očích jako odpůrci pohanských bohů
nepřáteli státu. I když hlavní pronásledování křesťanů
trvalo za něho v západní části říše jen dva roky (ve
východní části pokračovalo ještě po ediktu Milánském téměř
10 let), znamenalo vzhledem ke své systematičnosti,
důkladnosti a organizovanosti životní ohrožení pro mladou
církev. Počet umučených a popravených křesťanů byl vysoký,
ale na druhé straně křesťanství sílilo prolitou krví
mučedníků. Podle pozdně antických pramenů Dioklecián sám
nenáviděl křesťany a byl si plně vědom dosahu a rozsahu
pronásledování.
Split, Stříbrná (východní) brána
Po své abdikaci respektive po prvním ediktu o zastavení
pronásledování křesťanů se Dioklecián začal ve svém paláci
obávat jejich pomsty. Nepřijímal návštěvy, žil téměř osaměle
v neustálé strachu a hrůze o život, všude viděl stíny
zabitých a umučených, podezříval i své nejbližší ze spiknutí
a úkladů,
což podlomilo jeho fyzické i psychické zdraví. Jak se uvádí,
bloudil pološílený komnatami paláce a čekal na smrt. Alespoň
tak popisují konec Diokleciánova života raně křesťanští
autoři.
Bylo ironií osudu, že se musel ještě dočkat ediktu
Milánského (v r. 313), kterým Konstantin zrovnoprávnil
křesťanství s pohanským kultem. Zemřel v r. 313 nebo 316.
Palác pak ožil zejména po zničení sousedních Salon avarskými
hordami, kdy se uprchlíci z tohoto města začali uchylovat do
pevných zdí paláce postupně si
jej přizpůsobovali svým potřebám. A to byl vlastní vznik
města Splitu. |
|
|
|
|
D
K
|
|
|
Eufrazijeva bazilika - Poreč
Eufrazijeva bazilika je nejduležitější kulturní památka v Poreči, v
roce 1997 je zapsána do světového kulturního dědictví UNESCO
Výstavba baziliky začala v 6. století, byla do dneška mnohokrát
přestavěna, takže na půdorysu původního kostelíku z raně
křesťanského údobí stojí dnes již třetí kostel, tentokrát v gotickém
slohu.
Kostelní budova byla několikrát poškozena zemětřesením, válkami a
požáry, přesto se dochovaly původní podlahové mozaiky z 5. st.,
které jsou reprezentativními ukázkami
raně křesťanského malířství. Obrázek Krista a postavy mučedníků a
mučednic, fascinantní kompozice Panenky Marie na trůně - jsou
překvapivé svým jemným, skoro filigránským zpracováním. Nejstarší
fragmenty mozaiky pocházejí ze 3. století.
Prohlídka je možná každý den po ukončení mše. |
|
|
|
|
D
K
|
|
Historické město Trogir
- Povijesni grad Trogir |
Starobylé městečko Trogir, zařazené organizací UNESCO do seznamu
památek kulturního dědictví, se rozkládá na malém ostrůvku vtěsnaném
mezi pevninu a ostrov Čiovo, asi 30 km od Splitu. Na ostrůvku je
historické jádro města spojené mosty s novějšími částmi města na
pevnině. Z architektonického hlediska patří Trogir mezi nejkrásnější
města na Jadranu. Trogir je místem stvořeným pro turistiku díky
kombinaci historických památek, starobylých domů, romantických
uliček a modrého moře, čistých pláží a bohatého kulturního života.
Historie a památky
Město zvané Tragurion bylo na tomto místě postaveno Řeky ve 3. stol.
př. n. I. Na konci 1. stol. př. n. I. se stalo římskou osadou
Tragurium a rozvinulo se v městské osídlení se sítí uliček,
městského náměstí, sakrálních staveb a obranné zdi. Po pádu římského
impéria bylo na konci 11. stol. pod nadvládou Byzantské říše. V 9.
stol. zde byla zřízena diecéze, zrušená v r. 1828. V r. 1107 mělo
město autonomii v rámci maďarsko-chorvatského státu. V r. 1132 bylo
zničeno Araby a v dalším stol. se začalo pozvolna rozvíjet. Mezi
lety 1420-1797 spadalo pod vládu Benátek, která zanechala určitý
odkaz. Toto období dokládá stavba městské zdi, mocné pevnosti
Kamerlengo s obrannou věží Sv. Marko, katedrála, městská budova s
arkádami a další důležité budovy, které se dochovaly. Mezi lety 1797
a 1918 byl Trogir pod nadvládou Rakouska, s krátkou epizodou v
letech 1806-1814, kdy ovládali Evropu Francouzi.
V tomto období byla zničena značná část zdi, ale zachovaly se četné
památky vypovídající o pozoruhodné minulosti města. K
nejdůležitějším patří katedrála sv. Lovro ze 13. -15. stol. s kaplí
sv. Ivan, nejkrásnější renesanční stavba v Dalmácii, postavená v
letech 1468-1497. Městská zeď s hlavní bránou, menší bazilika sv.
Barabara z 9. nebo 10. stol., nejstarší zachovalá stavba ve městě,
kostel sv. Ivan Krstitelj (sv. Jana Křtitele) z r. 1270, benediktský
klášter s kostelem sv. Nikola, dominikánský klášter (14. stol.) s
kostelem sv. Dominik a městská budova s arkádami z r. 1308 s orlojem
se zachovaly pouze částečně. Zcela zachovalé jsou palác Čipiko,
palác Lučič a palác Garagnin-Fanfogna s městským muzeem. Cesty
bohaté historie Trogiru jsou zaznamenány v muzeu Sakrálního umění a
v městském muzeu. |
|
|
|
Městský přístav a marina jsou umístěny na straně k ostrovu
Čiovo. Na západní straně se nachází přístaviště pro 100
lodí. |
|
|
|
|
|
D
K
|
|
Katedrála
Sv. Jakova, Šibenik -
Katedrala Sv. Jakova u Šibeniku
Šibenická katedrála je nejvýznamnější památkou renezanční
architektury v Chorvatsku. Výstavba kostela, který byl postaven z
vápence a bračského mramoru, začala 1431. roku a trvala do 1536.
roku.
Na poslední fázi výstavby katedrály dohlížel mistr Juraj Dalmatinac
a po něm mistr Nikola Firentinac.
Vnější strana kostela je ozdobena 72 renezančními portréty
vynikajících dobových osobností. Katedrála si díky umění svých
mistrů stavebníků a sochařů zasloužila zařazení do seznamu světového
památkového dědictví UNESCO.
Proti katedrále je renesanční radnice ze 16. stol., s otevřenou
lodžií v přízemí a zasklenou v prvním patře. Těsně vedle ní vede
schodiště do staré části města (schodiště otevřená i klenutá,
průchody, starobylé dvorky a náměstíčka). Proti apsidám katedrály je
kostelík sv. Barbory z 15. stol. s hodnotnou Sbírkou církevního
umění (Zbirka crkvene umjetnosti). Vedle katedrály na nábřeží stojí
Biskupský palác (Biskupski dvorac) z 15. stol.
Sousedí s ním Mořská brána (Morska vrata), vchod do přístavu, a
Knížecí palác (Kneževa palača), sídlo benátského místodržitele, dnes
Městské muzeum (Gradski muzej). Na nábřeží je i pozdně renesanční
kostelík sv. Mikuláše (Sveti Nikola) z 18. stol. s pěkným kazetovým
stropem.
|
|
|
|
Ostatní sakrální i profánní
stavby reprezentují převážně přechod gotiky v renesanci:
Nový kostel (Nova crkva), goticko renesanční stavba s
kazetovým malovaným stropem, kostel sv. Jana Křtitele (Sveti
Ivan Krstitelj) s krásným vnějším schodištěm, gotický kostel
sv. Františka (Sveti Frane) s bohatě vyřezávaným kazetovým
stropem. Při kostele je cenná sbírka inkunábulí. Z paláců
vyniká palác Foscolů, Orsiniů, Madonićů (15. - 16. stol.). |
|
|
|
|
D
K
|
|
|
Dubrovnik
Dubrovník je městem s mimořádně hodnotnými kulturně-historickými
památkami a proto bylo celé staré městské jádro označeno za světové
památkové dědictví pod ochranou organizace UNESCO. Město Dubrovník
bylo založeno v 7. století. Je obehnáno dva kilometry dlouhými
hradbami. Jsou vysoké až 25 metrů a silné šest metrů.
Hradby společně s věžemi, tvrzemi a pevnostmi, kterých je kolem
Dubrovníku dohromady třicet šest, chrání překrásné ulice, ozdobná
průčelí domů a paláců, které pocházejí ze všech údobí dějin slavné
Dubrovnické republiky.
Procházka Dubrovníkem, šálek kávy na korzu Stradun a chůze po
starých hradbách se podobají návštěvě v autentické galerii různých
architektonických slohů a údobí.
|
|
|
|
Nejcennější památkou je ucelený fortifikační
systém města, který se zachoval neporušený. Tvoří jej 1940 metrů
hradeb z 8. až 17. stol, které jsou místy až 6 metrů silné, dále
15 obranných věží, z nichž nejmohutnější je válcová Minčeta.
Přímou součástí opevnění byla pevnost sv. Jana (Sveti Ivan) u
přístavu. Systém doplňovaly i samostatné pevnosti, a to
kasematová pevnost Bokar z 11. stol. a na mořských útesech
pevnost Lovrijenac, na jejíž vstupní bráně je nápis, který byl
současně heslem republiky Ragusy, jak se Dubrovnická republika
po staletí nazývala: "Svobodu nelze koupit za všechno zlato
světa" - "Non bene pro toto libertas venditur auro". Na
jihovýchodě je pevnost Revelin, která je přímo napojena na bránu
Ploče.
Součástí obranného systému města byly i dvě brány, a to Pile na
západní straně a Ploče na jihovýchodní, obě dvojité s padacím
mostem. Brána Ploče s mohutnou pevností Revelinem vede na
předmětí Ploče s luxusními dubrovnickými hotely. Hned za branou
je starý městský přístavy a budovy někdejších lazaretů
(karanténních stanic). Za nimi pěkné městské koupaliště - hrubý
písek a drobné oblázky. Platí se vstupné.
Na druhé straně starého města za branou Pile se rozkládá vilová
čtvrť Boninovo, která pak navazuje na polostrov Lapad, kde je
většina dubrovnických hotelů, především na svazích zdejších
kopců Babin kuk a Velika Petka. |
|
|
Starý Dubrovník poskytuje neporušený obraz patricijského města na
přelomu 17. a 18. stol., tedy z doby po katastrofálním zemětřesení.
Střed tvoří hlavní ulice Placa - Stradun, z níž na obě strany
vybíhají úzké uličky směrem ke hradbám. Jsou strmé, výstup je
částečně řešen schodišti.
Na Place - Stradunu při vstupu od brány Pile je k vidění:
Renesanční kostel sv. Spasitele (Sveti Spas) ze začátku 16. stol.
románsko-gotický františkánský klášter (samostan Male brače) s
vynikající románsko-gotickou křížovou chodbou a s lékárnou ze
začátku 14. stol., mimořádně bohatou klenotnicí a knihovnou, s
cenným interiérem kostela.
Onofriova kašna (Onofrijeva česma) byla součástí dubrovnického
vodovodního systému z poloviny 13. století.
Dubrovník, palác Sponza a městská zvonice Na opačné straně končí
Placa na náměstí Luža (Poljana Luža), které bylo městským
shromažďovacím prostorem. Zde je:
Rolandův sloup (Orlandov stup) z 15. stol. (viz tématický článek:
Rolandův sloup v Dubrovníku) palác Sponza (mincovna, celnice, státní
pokladnice republiky, banka atd.)
Barokní chrám sv. Blažeje (Sveti Vlaho), patrona města (viz
tematický článek: Slavnost sv. Blažeje v Dubrovníku).
Dům Luža (Luža zvonara) s průchodem k bráně Ploče městská zvonice
(Gradski zvonik), na ní kovové postavy, tzv. zelenci, které odbíjejí
celé hodiny.
Hlavní strážnice (Gradska straža) divadlo Marina Držiće (Kazalište
Marina Držića, zvané též Bonda) z 19. stol.
Městská kavárna (Gradska kavana), oblíbené místo k posezení vedle
kavárny Knížecí palác (Knežev dvor), nejkrásnější stavba Dubrovníka,
sídlo knížete a republikových úřadů, z 15. stol., dnes přístupné
muzeum (tematický článek: Malé zastavení v knížecím paláci v
Dubrovníku).
Dubrovník, Gundulićovo náměstí
V blízkosti je Gundulićovo náměstí (Trg I. Gundulića), kde dopoledne
bývá barvité tržiště zemědělských plodin a odpoledne oblíbená
kavárna. Uprostřed je pomník největšího básníka Dubrovnické
republiky, Ivana Gunduliće.
V sousedství je barokní dubrovnická katedrála P. Marie (Velika
Gospa) ze 17. až 18. stol., s cenným inventářem a velmi bohatou
katedrální klenotnicí (Riznica katedrale). Právě pod tímto chrámem
byla objevena velká byzantská bazilika z 5. - 6. stol.
Široké schodiště vede vzhůru k baroknímu jezuitskému kostelu sv.
Ignáce (Sveti Ignacij), v jehož sousedství je tzv. Dubrovnické
kolegium (Collegium Ragusinum), v 18. stol. proslulé dubrovnické
vysoké učení.
Nedaleko je pozoruhodné etnografické muzem Rupe, dřívější
republikové zásobní skladiště obilí.
Jižní části Dubrovníka dominuje dominikánský kostel a klášter
(samostan dominikanaca, též samostan Bijelih fratara), budovaný od
13. do 15. stol., dnes cenné muzeum a obrazárna s díly světových
malířů.
Někdejší slovanské sídliště Dubrava se 14 prudce stoupajícími
uličkami doslova skrývá řadu cenných staveb, mimo jiné klášterní
kostelík Siguratu, synagogu někdejšího gheta aj. Hlavní ulička, s
Placou rovnoběžná Prijeko, má aspoň v každém domě jednu restauraci
nebo vinárnu - konobu. |
|
|
|
|
D
K
|
|
|
Plitvička jezera
Plitvická jezera jsou
neznámějším národním parkem v Chorvatsku.
Plitvická jezera jsou tvořena skupinou 16 terasovitých jezer
vzájemně propojených vodopády a několikakilometrová síť dřevěných
můstků a lesních stezek umožňuje blízký kontakt návštěvníka s
vodopády a jezery.
Příroda, která sama vytvořila vodopády, lesy a rostliny národního
parku a živý svět v jezerech i kolem nich - to je důvod, proč tisíce
turistů každoročně navštíví právě toto místo.
Přehrady mezi jezery, přes které padají překrásné vodopády a peřeje
vznikají zvláštním přírodním způsobem, který trvá již tisíce let. |
Nánosy uhličitanu vápenatého na dně
jezera vytvářejí přírodní bariéry, které se zdvihají nad vodu
rostouce stále do výšky i šířky a vytvářejí tak mimořádné vodopády.
Národní park Plitvická jezera zapsán do Seznamu světového kulturního
dědictví po ochranou UNESCO.
Krásy parku nabízí i soulad s přírodou, bezpočet aktivit pro
odpočinek i výletů, dlouhé procházky přírodou a rekreační program
pro všechny generace.
Plitvická jezera jsou místem, kam se budete rádi vracet a tak znovu
můžete prožít krásné chvíle při zkoumání flóry a fauny, znovu se
procházet po kilometrech stezek nebo využít elektročlun či
panoramatický vláček k prohlídce parku.
|
|
|
|
|
Památky
- Prošćansko jezero - v nadmořské výšce 636 m, s největší hloubkou
37 m. Kvůli své hloubce a šířce má jezerní voda tmavě zelenou barvu.
- Jezero Ciganovac - získalo jméno podle legendy, která říká, že se
v jezeře utopil "cikán", když lovil ryby. Do jezera přitéká voda z
Prošćanského jezera. Nejzajímavější detail jezera jsou peřeje
Prošćanského jezera se zničenými krápníkovými bloky.
- Jezero Okrugljak - získalo jméno podle svého kulatého tvaru.
Nadmořská výška je 613 m. Zde je i vodopád Labudovački slap, pod
kterým je několik jeskyní (jeskynní park).
- Jezero Kozjak - jméno má podle legendy, která říká, že se v jezeře
utopilo 30 koz, když přecházely z pobřeží na ostrůvek, aby se
zachránily před vlky.
- Jezero Gavanovac - legenda vypráví, že v jezeře zmizel Gavanův
poklad. |
Gastro
- Při vstupu do
Národního parku naleznete mnohé stánky, kde místní prodávají původní
koláče a sladkosti tohoto kraje, připravené podle receptů starých
několik set let.
- Telecí a brambory pod pekou
- Pečený pstruh a marinovaný pstruh
- Pečené jehněčí
- Kyselé mléko a domácí sýry
V místní restauraci Lička kuća můžete ochutnat speciality lického
kraje a vidět i jejich přípravu.
|
|
|
|
|
D
K
|
|
|
|
|
|
Starogradsko polje
- Stari grad - Hvar
Minulost tohoto města
je velmi slavná - vždyť to bylo v letech 385 až 384 př. n. l. druhá
řecká kolonie na Jadranu vůbec a první, kterou založili na Jadranu
řečtí osadníci, kteří připluli přímo ze své řecké vlasti z ostrova
Paros (ostatní řecké osady zakládali Řekové ze sicilského velkého
centra Syrakusy, které tu vybudoval mocný řecký vládce, tyran
Dionýsios).
Novou osadu nazvali přistěhovalci podle svého rodného města v Řecku
Paros - Pharos. Ager (latinsky) či chora (řecky) se nazývala veškerá
půda, která podle řeckých zákonů patřila po založení osady obci. Ta
její značnou část rozparcelovala a přidělila novým kolonistům. Na
Starigradském polji, jednom z nejúrodnějších regionů v Středomoří,
východně od dnešního města Stari Grad, byla půda rozparcelována na
stejné díly o výměře 181 x 905 metrů (někdy se ještě dále dělily na
čtverce 181 x 181 m). Parcely byly opatřeny jmény kolonistů, jimž
byly přiděleny, byly vzájemně odděleny suchými zídkami a celý okrsek
byl opatřen i nezbytnými komunálními cestami. |
A tato parcelace se přes veškerou
nepřízeň času i lidí dochovala ve své podstatě dodnes, tj. po 24
století od svého vzniku před naším letopočtem. Pravda, zmizely
některé suché zídky, sloužící mnohým obyvatelům okolních sídel jako
kamenolom, podobně jako mohutné hraniční kameny. Na ageru vznikaly
mj. divoké skládky, část parcel pustla a nedávno tu mělo vzniknout
letiště pro ostrov.
Přes veškerou devastaci však zůstala síť parcel i celý katastr jasně
patrný a dochovaný a důkladné studium a archeologický průzkum
vyústily nakonec k podání žádosti o nominaci na zápis do vytouženého
seznamu UNESCO. A po šesti letech jeho orgány rozhodly, že si
starigradský ager tuto poctu zaslouží.
Pro odborná místa i samosprávní orgány oblasti je to současně velmi
náročný a odpovědný úkol vytvořit takový soubor opatření, který
zajistí administrativní správu chráněného území, další odborný
archeologický průzkum, zabezpečí ager tak, aby se zabránilo jakékoli
devastaci chráněného území a vytvoří prostor pro propagaci, mj. i v
oblasti cestovního ruchu. |
|
|
|
